VÁNOČKA

Když se řekne Vánočka, někomu se vybaví taková ta máslová, co se peče doma, další zase nedá dopustit na tu kupovanou. To je ale v naprostém pořádku, každý to máme jinak. Mně osobně chutná více ta „hutnější“, zřejmě proto, že je voňavější právě díky tomu máslu, na kterém já osobně „ujíždím“ už od dětství. V naší rodině se doma pekly odjakživa. Pamatuju, jak si je máma s babičkou navzájem ochutnávaly a hodnotily, která se povedla víc, jestli se měla péct déle, nebo naopak vytáhnout z trouby o něco dřív. Věčné téma bylo pletení postupně ze čtyř, tří a dvou vánočkových „hadů“ nebo z devíti najednou. Největší katastrofa nastala, když si vánočka při pečení lehla na plech, a tím pádem naprosto změnila svůj tvar, nebo co víc, že nakynula do takového objemu, až z plechu téměř odcestovala. Každopádně, na chuť to vliv nemělo, pouze z estetického hlediska byla takzvaně originální. Sama svou vánočku peču od té doby, co jsem vylétla rodičům z hnízda a zařídila si vlastní domácnost. Každý rok se na tuto, pro mě krásnou práci velmi těším. Za tu dobu jsem nadšeně vytrhla z časopisů a s nástupem technologií vyfotila do mobilu nespočet těch „nejlepších“ receptů a postupně je vyzkoušela. Ale už osmým rokem se na špici drží recept na „vánočku z Přerova“, který je nejen za mě, ale i v celé naší rodině, u přátel a kolegyň z práce ten nejlepší. Svědčí o tom i fakt, že si navzájem posíláme fotografie před a po upečení, a když se pak potkáme, vášnivě nejen diskutujeme o celém pečicím procesu, ale rádi i ochutnáváme. Vlastně stejně jako kdysi moje maminka s babičkou. Samozřejmě jsem za roky pečení vyzkoušela nejen různé recepty, ale dělala pokusy hlavně se surovinami. Jako zastánce zdravé stravy jsem například pekla bez cukru a s moukou „takovou, nebo makovou“. Vynechávala rozinky, protože ty jsem od dětství vytahovala úplně ze všeho, kde byly. Pořád to ale nebylo to, co jsem hledala. Vždy jsem se podivovala, že mámina vánočka byla taková krásně vláčná a ta moje spíše rozpadající se a sušší. Skoncovala jsem tedy se všemi experimenty a pochopila, že pokud si chci opravdu pochutnat, musím respektovat recept, hlavně co se týká výběru použité mouky a cukru. Ty rozinky už byly v mém případě takový bonus. Dokonce jsem si našla jejich variantu, kterou mám teď v oblibě. Když jsem byla s kamarádkou na dovolené v Řecku, na místním trhu mi zachutnaly takové ty větší žlutozelené barvy, krásně měkké. Teď už doma nesmějí chybět. Recept jsem dostala od rodičů, kteří jej našli už před více než těmi osmi lety při čtení tehdejších přerovských novin. Tou dobou, kdy už si oni pochutnávali na této vánočce, já stále tvrdohlavě prováděla své pokusy. Pokud máte chuť upéct si tuto vánočku, postup je velice jednoduchý.

Přeji vám radost z pečení a krásné Vánoce podle vašich představ.

Ingredience:

½ kg hladké mouky

¼ kg polohrubé mouky

12,5 dkg rozpuštěného másla

1,5 hrnku mléka

Kostka kvasnic

12 dkg cukru

3 lžíce rumu

½ lžičky soli

3 žloutky

Vanilkový cukr

Kůra a šťáva z ½ citronu

Rozinky namočené v rumu a jiné doplňky, například plátky mandlí nebo sekané vlašské ořechy

1 vajíčko na potření

+

Máslo a rum na potření po upečení

Postup:

Do vlažného mléka dáme cukr a kostku kvasnic – necháme vykynout a pak přidáme vše ostatní.

Těsto dobře propracujeme – necháme 2 hodiny kynout.

Rozdělíme na dílky a pleteme dle zvyklostí.

Upletenou vánočku necháme ještě ½ hodiny kynout na plechu.

Potřeme vajíčkem, posypeme čím chceme a dáme do trouby vyhřáté na 160°C

Po upečení ihned potřeme rozpuštěným máslem s rumem.